Hurá, půst je tu! aneb Čím je pro mě postní doba

Postní doba a Velikonoce jsou moje nejoblíbenější období církevního roku. Upřímně, Vánoce mi nic neříkají. Každý rok se snažím naladit na to krásné očekávání, abych prožila svátek narození našeho Spasitele hezky, ale stejně pokaždé zjistím, že… nic. Žádná opravdová vnitřní radost se nekoná a já jsem smutná z nenaplněné naděje, že letos to bude jinak.

Zato  na postní dobu jsem se těšila a říkám si, konečně je tu! Čas SVOBODY, NOVÉ NADĚJE, čas OBRÁCENÍ.  Čas,  kdy z Nebe se na svět vylévají  proudy milostí! Jenom Popeleční středa, všichni Křesťané se postí, to je síla!  - A  to je teprve začátek…

V první den půstu sedím v kostele, poslouchám pana faráře, jak mluví o té „ ukňourané době postní“, o té táhlé posmutnělé době, kdy venku je pošmourno, v kostele zima.. a usmívám se od ucha k uchu, protože po dlouhé době cítím radost.

Možná to znáte, člověk se celý rok snaží něco změnit, zbavovat se nějakého hříchu, něco zlepšit, posunout se někam dál…  postupně zjišťuje, že je marný, ztrácí naději...  co vám budu povídat, asi každý si občas něco takového prožije.  

Ale postní doba – to je šance! To je jedinečná šance, kdy Bůh nám dává obzvlášť velkou milost a sílu pohnout s tím naším šutrem hříchu. Osvobozuje nás od našich závislostí a obnovuje náš život. Zve nás k něčemu novému. Připravuje nás na Jeho vzkříšení a chce, abychom vstali z mrtvých spolu s ním.  

Využijme toho;)